Malou ochutnávkou toho, o čem tahle série vlastně je, byl první díl věnovaný historii Mazdy MX-5. Při přípravě dnešního dílu jsem se už neomezoval jen na strohé využití materiálu z press webu BMW. Vydal jsem se za Kubou a jeho tátou, sešli jsme se na krásné klikaté silnici na Rejchartickém sedle, připravili pro vás fotogalerii a povídali si o jejich autě.
Ostré linky a čtyři kulatá světla v přední masce. Designový jazyk se nesl v podobném duchu jako u předchozí generace E21, ale přesto se E30 dokázala odlišit — elegantní, dravá a sebevědomá — to jsou slova, která mě napadají při pohledu “z očí do očí”. Elegantnost a dravost tady byla v dokonalé symbióze a oslovila široké publikum. Druhá generace trojkové řady měla totiž jeden vedlejší úkol — pomoci BMW proniknout na americký trh a získat si srdce tamních zákazníků. Poprvé se také objevila ostrá a ikonická verze s označením M3.
Debatu o tom, která M3 je vlastně nejlepší ale nechme stranou, dnes se podíváme na jedinečný kousek, se kterým Kuba brázdí naše silnice — BMW 316i E30 v původním stavu, dokonce s originálními okresními značkami. Vyprávět nám o ní bude Kuba a jeho táta, kteří auto vzali pod svá křídla.
Vezmeme to hezky od začátku. Jak jste se k autu vlastně dostali?
Bylo to vlastně přes známého, který za námi přišel a zeptal se nás, zda ho necheme koupit. Dostal ho od svého otce, ale nechtěl ho, neměl na něj místo a vlastně se o něj ani moc nezajímal, takže přišel za námi. My jsme se rozhodli, že se na auto pojedeme podívat. Interiér byl v perfektním stavu, ale co se týče kosmetiky zvenčí, tak auto bylo lehce bourané na levý zadní blatník. Bylo to opravené za pomocí silné vrstvy kitu, tak jak se vozily auta v devadesátkách. Byl tam vidět trochu jiný odstín a byl ten lak i trošku popraskaný.
Přece jen jste auto nakonec vzali, dokonce zůstaly i dobové okresní značky pro Opavu. Povíte nám příběh auta?
Zachovalý interiér nás přesvědčil, abychom auto vzali. Předchozí majitel to auto dovezl v roce 1991, vyrobeno bylo v roce 1989. Dovnitř si dal potahy a v zimě s tím autem nejezdil. To auto mělo ještě původní pneumatiky. Víceméně dneska je strašný problém to auto sehnat co se týče interiéru v takovém stavu. Někde najdete i popraskanou palubku. Ty sedačky velurové, ty jsou jako kdybyste se přišli podívat na auto k dealerovi, koberce, čalounění, všechno.
To nás zaujalo. No a když už to bylo tady v tomto stavu, tak jsem si říkal, no nic, uděláme to pořádně, aby to vypadalo tak, jako kdysi. Tím, že máme kamaráda, který má lakovnu a s dalším kamarádem mají klempírnu, tak jsme dělali nový lak. Přitom jsme zjistili, že i na předních dveřích jsou skoro dva centimetry kitu, tak jsme ještě sháněli v BMW originál dveře. Nejdřív jsme zkoušeli různé bazary a podobně, ale všechny dveře byly v hrozném stavu.
Takže nakonec jste ještě přikoupili originální dveře z BMW?
Přesně tak, všechny díly jsou vlastně originál BMW. Kupovali jsme ledvinky, znaky byly ošoupané, takže ty jsou taky nové, ale jinak je většina věcí původních. Izolace na haubnu je vlastně také ještě dokupovaná, protože byla úplně vyžraná. Jak říkám, předchozí majitel s autem údajně nevyjížděl ani za deště, tam nebylo potřeba opravdu nic. Barva se namíchala originál (lazurblau metallic), auto stálo na plecháčích, takže jsme dál ještě sehnali BBS kola a nechali je taky zrenovovat.
Kolik času vám vlastně celá renovace nakonec zabrala?
Zhruba tak třičtvrtě roku s tím, že každý den se něco dělalo. Aspoň trochu. Potom vlastně když jsmě měli auto odstrojené, tak díly, které byly venku jsme očisitili. Co je tady ještě zajímavé, je tovární čelní sklo bez poškození. Pak taky co je velice zajímavé, předchozí majitel si schovával veškeré papíry a dokumentaci k vozu. Máme tedy zdokumentované jak se auto odhlašovalo, přihlašovalo, k té historii je i kompletní servisní knížka, dovozový papíry z Německa…
Na chvilku se teď vzdálíme od vašeho konkrétního auta, ale u BMW zůstaneme. Co říkáte na nové ledvinky? S příchodem nové generace budí vášnivé debaty fanoušků značky.
Nám se to celkem líbí a nevadí nám to. V historii značky, když se podíváme třeba na BMW sedmičku, došlo k výraznějším „přešlapům“. Starší BMW měly taky větší ledvinky, zkrátka se teď rozhodli takto. Otázka je, zda u toho zůstanou do budoucna nebo se opět vrátí zpět. Jediné co to ruší je kolikrát ta SPZka vepředu.
Kolem BMW se občas tvoří pověst aut pro frajírky s čerstvým řidičákem. Jak vnímáte fakt, že díky těmhle lidem mají ostatní tendenci házet příznivce BMW do jednoho pytle?
Je to tak, že kolikrát jsou skutečně nějaké dopravní nehody, kde figuruje BMW a v komentářích se dočtete: „no jo, zase řidič BMW“. Je to spíš tak, že se fakt hází lidi do jednoho pytle. Za nás pořád převažuje to opravdický fanouškovství. Když potkáme jinou E30 nebo jakékoliv jiné BMW, všichni ukazují palce nahoru, blikají a zdraví. Na druhou stranu ty vozy jsou v určitý moment levné, mají svoji sportovní charakteristiku, zadní náhon a to všechny přitahuje, i ty, kteří to chtějí vyzkoušet a nemají to úplně v ruce. Za to značka samozřejmě nemůže.
Máte ještě něco, co byste na autě chtěli změnit?
Auto už je prakticky celé hotové, jediná věc, kterou chceme dodělat je asi rádio. Máme tam teď originální záslepku, protože předchozí majitel neměl ani rádio. Teďka ale občas jezdíme na různé srazy nebo rally, tak to by se hodilo. No do budoucna…Kuba chce sbírat, tak ať sbírá. Musí se snažit, aby se dalo sbírat (smích).
Takže nadšení pro BMW tady šlo přímo z otce na syna.
Kuba: Je to tak (smích). Pamatuji si taťkovu historku, kdy v nějakých osmnácti si jel s rodiči vybrat auto do Německa a jezdili po bazarech. V jednom stálá červená E30, sedan, 1.8i a on ji hrozně chtěl.
Pan Michalowský: Bohužel stála o 500 marek víc a bazarista nechtěl slevit, tak jsme přijeli domů s Opelem. Oslím můstkem se ke mně E30 stejně nakonec dostala.
Výborný článek a pěkné čtení.
Filipe, moc díky!